Jesse Owens upevnil své jméno jako jedna z nejvýznamnějších atletických osobností americké historie, a to nejen pro své rychlostní rekordy a čtyři zlaté olympijské medaile, které získal, ale i pro to, kde a kdy tyto medaile získal. Jako Afroameričan pomohl Jesse Owens v přítomnosti Adolfa Hitlera rozbít přesvědčení o árijské nadřazenosti. Owensovy zlaté medaile z olympijských her v Berlíně v roce 1936 byly samy o sobě symbolem rasové rovnosti. Byla to však neuvěřitelně podobná situace, která Owense o dvaatřicet let později uvrhla do středu kontroverze.
Letos po triumfu Jesseho Owense v Berlíně se zúčastnil Letních olympijských her 1968 v Mexiku. Dne 16. října zvítězil americký atlet Tommie Smith v běhu na 200 metrů a překonal tehdejší světový rekord. Další Američan, John Carlos, skončil třetí. Když oba vystoupili na stupně vítězů, aby převzali medaile, všimli si diváci, že si sundali boty a mají na sobě černé punčochy. Když začal ceremoniál vztyčování vlajky, Smith a Carlos, každý s černou rukavicí na jedné ruce, zvedli pěsti v pozdravu Black Power a pohlédli směrem k zemi, čímž vytvořili jeden z nejpamátnějších momentů a fotografií v olympijské historii. Smith a Carols byli suspendováni a vyvedeni z olympijské vesnice.
Dva černošští atleti využívající olympijské hry jako platformu pro politický protest způsobili, že se všechny oči obrátily k Jesse Owensovi, aby se k tomu vyjádřil. Owens svůj názor v rozhovoru skutečně poskytl. Řekl:
Tyto děti jsou prodchnuty myšlenkou, že v našem národě panuje velká nespravedlnost. Svým způsobem se snažily poukázat na to, co je v naší zemi špatné. Řekl jsem jim, že problém rozhodně patří do kontinentálních hranic Ameriky. Tohle bylo špatné bojiště. Jejich běžecká vystoupení by k zmírnění problému přispěla více. Spíše než neúctu, kterou projevili naší vlajce, a nezdvořilost, kterou prokázali mexické vládě.“
Rok 1968 byl dobou, kdy mnoho afroamerických sportovců využilo své slávy k protestu proti nerovnosti v USA, a Owensova podpora vyhoštění Smithe a Carlose okamžitě vytvořila stín na jeho zářivé image. Sloupkař Len Lear v deníku Philadelphia Tribune napsal: „erozhodně nejsmutnější poznámkou pod čarou k celému incidentu bylo prohlášení samotného Jesseho Owense (člověk by si myslel, že se v roce 1936 poučil), kterým odsoudil Smithe a Carlose….“
Harry Edwards ve své knize Revolt of the Black Athlete tvrdil, že Owens měl „směšně naivní víru v posvátnost atletiky“. Mnozí tehdejší aktivisté vytýkali Owensovi představu, že výkon „spíše zmírňuje problém“. Za své vystoupení proti Smithovi a Carlosovi se ocitl v obtížné pozici menšinového sportovce, který se ocitl v bouřlivé politické době. Kvůli svým protestům byli Smith a Carlos přísně potrestáni olympijským výborem; kritikou jejich protestů byl Owens pokárán komunitou, která k němu kdysi vzhlížela jako k hrdinovi. Ať už zaujal jakýkoli postoj, mělo to své důsledky.
Jak napsal Joseph Boskin ve své recenzi Jesse Owens: Běh v americkém dilematu, olympijské hry 1968 nebyly prvním případem, kdy byl Owens obviněn, že se dostatečně nevyjádřil. Boskin napsal: „ačkoli byl ostře uvědomělý, vyvolal jen málo povyku, když byl konfrontován s praktikami Jima Crowa, a při nejedné příležitosti zchladil temperament černošských kolegů atletů, kteří se chystali vybuchnout tváří v tvář urážkám.“
Jako u všech věcí a lidí však byly pocity Jesseho Owense ohledně olympijských her 1968 a jeho vztahu k občanským právům mnohem složitější. Jeho pocity vnitřního konfliktu byly zachyceny v rozhovoru pro Washington Post v Mexiku několik dní po protestech.
„Jaký je váš osobní pocit z toho, co udělali?“
„Chtěli se vyjádřit a vyjádřili se,“ řekl muž, kterého někteří jiní černoši označili za středopolaře. „Je to jejich bible?“
„Je to také bible Jesseho Owense?“
„Ne tak docela,“ odpověděl pomalu, rozvážně. „Cítím to tak, že se nebudu zlobit na tvůj názor, ale nezlob se na mě, když vyjádřím svůj. Možná to necítím úplně stejně jako ti kluci, ale dokážu pochopit, proč to cítí tak, jak to cítí.“ ….Jesse Owens zúžil oči. Jeho vnitřní emoce začaly vyplouvat na povrch a bylo pro něj těžké je vyjádřit přesně tak, jak chtěl, protože na jedné straně pevně věří v tradici olympijských her a na druhé straně pevně věří v nesnesitelně těžký boj černochů.“
V letech následujících po olympijských hrách 1968 Jesse Owens pokračoval v potýkání se se svými názory ve dvou memoárech. V roce 1970 napsal knihu Blackthink: Můj život černocha a bělocha. V roce 1972 pak napsal knihu Změnil jsem se. Američané se k Jessemu Owensovi hrdě hlásí jako k olympijskému sportovci, který pokořil Adolfa Hitlera, ale možná právě období po jeho vítězstvích a jeho stále složitější vztah k rase a sportu jsou stejně poutavé jako jeho rekordní sprinty.
Tento příspěvek na blogu byl celý vyhledán pomocí elektronických zdrojů NYPL. Díky více než 500 možnostem online výzkumu, z nichž mnohé jsou přístupné z domova s průkazem do knihovny, vás vyzýváme, abyste se vydali za hranice vyhledávače a pátrali hlouběji online s NYPL.
RESOURCES
Anonymní. „Track Trials Carlos Track and Field“. 05. července 2008. EBSCOhost.
Associated Press. „Owens podporuje kroky proti Smithovi, Carlosovi.“ Boston Globe (1960-1985): 28. 30. října 1968. ProQuest. Web. 8. 9. 2017.
Associated Press. „Owens očekává, že demonstrace ustanou“. Boston Globe (1960-1985): 30. 18. října 1968. ProQuest. Web. 8. 9. 2017.
Boskin, Joseph. „Jesse Owens: Běh v americkém dilematu“. Reviews in American History, vol. 15, no. 3, 1987, s. 455-459. JSTOR.
Casey, Larry. „SPORTOVNÍ KNIHA.“ Chicago Daily Defender (denní vydání) (1960-1973): 38. 14. listopadu 1968. ProQuest. Web. 8. 9. 2017 .
„Zaťatá pěst Smith, Carlos tvoří historii“. Call and Post (1962-1982), městské vydání: 1. 26. 10. 1968. ProQuest. Web. 8. 9. 2017 .
Conner, John W. „Anglický deník.“ (The English Journal). The English Journal, roč. 61, č. 9, 1972, s. 1383-1383. JSTOR.
Sbírka George Arents, The New York Public Library. „Jesse Owens.“ The New York Public Library Digital Collections.
„Jesse Owens“. Notable Sports Figures, edited by Dana R. Barnes, Gale, 2004. Biografie v souvislostech. Přístup 11. 9. 2017.
„Jesse Owens Raps Boycott“. Los Angeles Sentinel (1934-2005): 1. 15. února 1968. ProQuest. Web. 8. 9. 2017.
Lear, Len. „Slings and Arrows.“ Philadelphia Tribune (1912-2001): 7. 5. 11. 1968. ProQuest. Web. 8. 9. 2017.
„OWENS BACKS EXPULSION“. The Sun (1837-1991): 1. 30. 10. 1968. ProQuest. Web. 8. 9. 2017.
„Owens Lauds Negro Stars at Olympics.“ (Owens chválí černošské hvězdy na olympiádě). Call and Post (1962-1982), městské vydání: 1. 16. 11. 1968. ProQuest. Web. 8. 9. 2017.
Richman, Milton. „Pride, Prejudice Affect Owens Anew“. The Washington Post, Times Herald (1959-1973): 1. 20. října 1968. ProQuest. Web. 8. 9. 2017.